Série nebo cyklus obrazů „Ubrusy“, vznikal a vzniká od roku 2010. Jde tedy o zcela nové obrazy. 

Téma je však v mysli již dlouho (snad vždycky bylo), východiskem je opět samotný podklad, který pochází přímo z prostoru domácnosti jako takové – místa pospolitosti, každodennosti, klidu i střetů, místa rozlitých polévek, umaštěných koleček, vrstev různých barev a vůní. V nepodstatné řadě jde jen o to, kolik pozornosti člověk věnuje očima podložce – ubrusu, když tiše žvýká, mlaská a polyká potravu, někdy v harmonii, kdy jídlo začíná společným poděkováním, někdy tísnivým mlčením, kdy nelze sousto téměř polknout, stejně sklopené oči, stále stejný sklon hlavy a ubrus (LÁSKA)…v tomto momentu vzniká vztah…velmi vážný vztah mezi mnou a mým oblíbeným ubrusem (motivem na něm, jeho stářím, barvou).

V současné době jeden po druhém vytahuji z komody a spotřebovávám je napínáním na rám. Můj vztah k starému ubrusu zaniká, tvořím nový…

Velkou roli při tvorbě jednotlivých obrazů hraje již zmíněný podklad. Jak již je pro mou tvorbu celkem typické, používám barevné bavlnky a vytvářím klasický dvojrozměrný obraz na plátně. U těchto nových obrazů však skutečně udává „tempo“ to, jak je utvořen starý podklad – to znamená, zda je barevný, vrstvený, propracovaný. To, co vzniká, je škála různých pohledů na stejné téma. Některé obrazy jsou monochromní, jen jemně narušuji výchozí strukturu – reakce na bílé ubrusy, jež evokují slavnostní náladu nedělního oběda, křehkost vztahů mezi sedícími u stolu. Některé ubrusy jakoby měly hodně za sebou, jakoby pocházely z nějaké ušmudlané cukrárny – vzniká Velký šedý čtverec – ubrus koberec, láska z kovové niti z nějaké fabriky (nedá se přestříhnout), některé jsou téměř štupované – viz. Čtverec zelený -ubrus na malý stůl pro jednoho zdánlivě všemi opuštěného člověka. Nejsou však všechny zcela jednoduché…květinový motiv .… rozverný ubrus dvou milenců, kteří se netknou ničeho, co mají na stole …barvy, život, tep. 

Příběhy. Vrstvy. Vše vzniká doma, často u TV, často při vaření, často při čekání na někoho, někdy si je beru sebou na výlety (o prázdninách). Některé podšívá babička (84), dokud na to vidí.

Nic víc nic míň. 

D.M. (2011)